sobota 21. prosince 2013

ještě je čas upéct vánoční makový závin


Pro milovníky máku tu mám dnes specialitu z Německa - vánoční makový závin.
Pekla jsem ho již několikrát na Vánoce a měla jsem s ním velký úspěch asi taky proto, že rodina má ráda pečivo s mákem. Recept jsem si trochu upravila, ale jen tak, že makové náplně dělám jednou tolik a nepoužívám mandlový extrakt, protože ho nemám. Takže o nějaké zásadní změny receptu nejde.

sobota 7. prosince 2013

říkejme tomu kuřecí ragú v hořčičné omáčce


Při zběžném pohledu do lednice jsem došla k závěru, že je třeba zlikvidovat to, co už nesnese delší dobu skladování, nebo překáží a zabírá místo. V mrazáku byla dvě kuřecí stehna a ve špajzu "archivní" pórek.
Kuře a pórek. Co s tím? Kuře à la bažant by nebylo špatné (divoké koření a kousek slaniny je doma skoro vždycky), ale do toho se nehodí pórek a dělat pórkovou polévku se mi nechtělo, protože jsme ji měli nedávno.
Řekla jsem si, že kuře podusím, přihodím pórek a pak se uvidí. Dopadlo to velmi dobře a velmi jedle.

středa 27. listopadu 2013

tři výtečníci ... karásci, loupáky a jidáše


Obyčejné kynuté pečivo, které nechutná jako namleté piliny s vanilínem, aby jeden hledal lucernou. Nedávno jsem si koupila tzv. makovku (my tomu doma říkáme karásek) a byla chuti velmi nevalné a vůně velmi nevábné, respektive nechutnala ani nevoněla vůbec. To samé platí o loupáčcích. Netuším jaké jsou receptury na jednoduché kynuté pečivo, prodávající se běžně v obchodech a vlastně to radši ani nechci vědět. Abych nebyla moc kritická, dobré pečivo si kupujeme jednou za rok u pekaře v Karlově Studánce.
Dosti slov, zde je recept na velmi dobré těsto na jidáše, karásky - makovky, nebo loupáky - rohlíčky.

středa 13. listopadu 2013

čokoládový dort à la Sacher


Onehdy jsem listovala v kuchařce Milady Slavínové (Velká ilustrovaná kuchařka) asi tak z roku 1941 a narazila na "tort čokoládový à la Sacher. Srdce mé zaplesalo, neb jsem se dočetla, že dort je z bílků, žloutků netřeba a tím pádem mohu spotřebovat těch 6 bílků, které se mi nahromadily, když jsem dělala cosi z kynutého těsta.
Nehodlám tu popisovat historii dortu, ani sedmiletou právní válku mezi Hotelem Sacher a Cukrárnou Demel, to si každý může dohledat sám, na internetu jsou mraky informací, ale přejdu rovnou k receptu, který mě velmi mile překvapil.

neděle 29. září 2013

ta nejlepší varianta podzimního kynutého koláče


Švestky a mák. To je nejlepší a nejchutnější kombinace podzimního koláče. Švestkový koláč se vždy u nás pekl s makovou nádivkou a jaké bylo mé rozčarování a zklamání, když jsem kdysi na nějaké návštěve dostala k čaji kousek makovo - švestkového koláče, který byl jen mákem posypaný. nebylo to ono a ani mi to moc nechutnalo.
Dosti slov a jděmež rovnou k věci, respektive k receptu.

pátek 6. září 2013

mrkvový krém s kuřecím masem

Tahle polévka se opravdu povedla. Dobrá zpráva je ta, že kdo miluje krémové polévky, určitě si přijde na své. Ta špatná je ta, že jsem nic nevážila, neměřila, ale dávala ingredience "přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně, ...".


neděle 4. srpna 2013

kuřecí triskel, alias kuře s celerovo estragonovou omáčkou


Jde o jídlo hodně dobré, dosti snadné a vůbec se nehodící do letních veder a už vůbec nic nemající společného se symbolem triskelu. Zase to kouzlo nechtěného zapůsobilo, když jsem rovnala kuřecí čtvrtky do kastrolu a chtěla jsem, aby se mi do něj pěkně vešly.

ingredience:

  • 3 - 4 kuřecí čtvrtky, nebo 1 rozporcované kuře osolené a opepřené
  • trochu oleje + kousek másla na opečení masa
  • 1 - 2 cibule, nakrájet na drobno
  • bulva  celeru, nastrouhaná na hrubo
  • kelímek šlehačky
  • hrst nasekaných lístků estragonu
  • sůl, mletý pepř na dochucení
  • 2 vrchovaté lžíce hladké mouky, rozmíchat ve studené vodě

úterý 9. července 2013

rychlé cibulové koláčky


Někdy, když jde huba šejdrem, je chuť na něco ani se neví na co, tak může vzniknout i celkem povedená variace na slané koláčky k pivu, vínu, nebo silnému černému čaji, nebo prostě jen tak.
Takže, v lednici jsem měla balení listového těsta, posledních pár plátků šunky, které si už říkaly o zpracování za tepla a tvrdý sýr pecorino a tak mě napadlo, že by se z toho daly upéct nějaké chuťovky - rychlovky. A daly.

neděle 30. června 2013

...jahody přede mnou, jahody za mnou...



Na jahody se nemohu momentálně ani podívat, ani to slovo na "j" nemohu vyslovit, aniž by se mi nezačalo dělat lehce nevolno. Trošku přeháním, ale opravdu jen trošičku. Důvodem této mé hysterie je bezmála 18 kg jahod, nasbíraných včera při samosběru. Natrhat to šlo celkem snadno, stačily nám 2 hodiny, ale to zpracovávání ... No, už je vše uloženo k ledu, do sklenic a do žaludku, takže k nářkům by neměl  být důvod.

pondělí 29. dubna 2013

pečená zelenina s bylinkami


Rozhodla jsem se, že si krapet upravím váhu. Pravda, bylo na čase.
Různé saláty ze syrové zeleniny už mi krapet lezou snad i ušima a absenci teplého jídla cítím téměř zoufale. Tak jsem šoupla do trouby nakrájenou zeleninu, počkala si, až bude pěkně opečená a šťáva, kterou pustila, lehce karamelizovaná (ne moc), nakrájela kousek tvrdého sýra a kdybych měla místo v žaludku, snědla bych snad celý pekáč. Tak moc to bylo dobré.

ingredience (množství dle vlastního uvážení):

  • cuketa (o délce max. do 25-30 cm, ne takové ty přerostlé bačkory)
  • rajčata
  • paprika (různé druhy a barvy)
  • cibule
  • česneková nať nebo několik stroužků česneku
  • bylinky (dobromysl, bazalka, majoránka, tymián, ...)
  • trochu olivového oleje
  • citrónová šťáva a trochu citrónové kůry
  • sůl, pepř
  • (z další zeleniny se může přidat  lilek nebo fenykl a třeba i jablko)
Všechna zelenina se nakrájí na přiměřené kousky, promíchá s olejem, bylinkami, citronovou šťávou a kůrou, osolí, opepří a šoupne do trouby vyhřáté asi na 180 stupňů (horkovzdušná tak na 150 stupňů). Zelenina se peče asi 45 minut až hodinu. Během pečení se musí občas promíchat.

Pečenou zeleninu mám nejraději jen s tymiánem. Ten tomu dodá příjemnou chuť a vůni. Zeleninu jím samotnou, nebo se může podávat jako příloha k masu.

sobota 20. dubna 2013

oui, šéfe, ale dneska se vařit nebude

Nejen láskou a chlebem je člověk živ, ale i zábava má své nezastupitelné místo v lidském bytí. A proto jsme si zašli do kina na francouzskou kulinářskou komedii, která si, kromě jiného, dělá tak trochu legraci i z molekulární kuchyně.


Nějak moc nechápu v čem tkví půvab molekulární gastronomie , ale barevné sulcovité útvary, které bývají často zdobeny kopečky pěny, na talíři nemusím. Ostatně se zdobením jídel pěnou jsem se už párkrát setkala a spíš mi to zvedá žaludek, než aby se mi ladily chuťové buňky.
Mám podezření, že zakladatelé této gastronomie zhlédli seriál Návštěvníci, který je inspiroval k objevení skutečných amarounů, respektive molekulární gastronomie.

úterý 2. dubna 2013

celerová krémová polévka

Už zase ten celer. Asi bych si měla založit rubriku "celer 100x jinak", ale nemohu si pomoci, nějak jsem si tuto zeleninu oblíbila. Donedávna moje znalosti o zpracování celeru nesahaly dál, než k nastrouhání do celerovo - mrkvové pomazánky, použití do notoricky známých polévek a do svíčkové omáčky. Kdysi jsem v nějaké vývařovně dostala na talíř celer osmažený v trojobalu s bramborovou kaší, ale byl tvrdý jako šutr. Nejspíš pro to, že ho nakrájeli asi na dvoucentimetrové plátky, které neměly šanci se během smažení propéct. Následkem této zkušenosti je to, že celer v této podobě nemusím, ale celerová krémová polévka, to je jiná ...



pátek 22. února 2013

remake celerového salátu

Před rokem a kousek jsem zde uveřejnila recept na celerový salát s jablky. Dle statistiky, kterou mohu sledovat, měl tento pokrm asi největší sledovanost ze všech mých příspěvků vůbec. Včera mě napadla něco jako recyklace receptu z důvodu zpracování zbytků. Zní to dosti nechutně, nicméně výsledkem byl velmi poživatelný salát z kuřecích prsou (samozřejmě vařených), pár řapíků celeru, asi tak 1/8 celerové hlavy a pak dalších pochutin.


neděle 17. února 2013

trocha zeleně ze zimní kuchyně


Pamatuji se, že moje babička mívala celoročně na kuchyňském okně mističku s vodou a v ní byl odkrojený vršek petrželového kořene, který se během několika dní pěkně zazelenal a dala se sklízet petrželová nať. Nebylo jí mnoho, ale na posypání vařených brambor, nebo přidání do talíře polévky to bohatě stačilo.

Taky občas "zasadím" petržel a tohle je výsledek:




Jinak, babička mívala těch petrželí zasazených hned několik, tak 3-4, aby to stálo za to.