sobota 22. prosince 2012

jemná rybí polévka

Před deseti lety jsem se ocitla v situaci, kdy nebyl nikdo, kdo by uvařil štědrovečerní rybí polévku. Tehdy nešlo jen o tu polévku, ale i o koupi ryby.
Tohle u nás obstarával s patřičnou péčí můj tatínek a rybí polévka byl jeho majstrštyk. Mamka na přípravu kapra nebyla zato její cukroví a bramborový salát jsou nepřekonatelné.


Táta několik let před tím říkával, ať se dívám, jak ji dělá, ale na vše bylo dosti času. A najednou nebyl, kdo by mě tu polévku naučil. Nevěděla jsem ani jak velké kapry mám koupit, takže jsem dopadla tak, že jsem koupila dva malé a tím pádem bez vnitřností.
Zachránil mě internet. Našla jsem recept na rybí polévku od pana Miloše Štěpničky, který jsem si za ty roky trošku upravila a s výsledkem jsem velmi spokojená. Přeci jen jsem si pár rad a postřehů od táty pamatovala, takže  jeho snaha nevyšla úplně naprázdno. Jeho polévka to ale není a vlastně ani být nemůže, protože i zde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

středa 5. prosince 2012

výtečný cibulový koláč pro pana Goldoniho

Krapet zvláštní název pro variaci na francouzský cibulový koláč, když pan Goldoni byl Ital, ale vlastně to je celkem v pořádku, protože synek tomuto koláči říká "koláč něco jako pizza".


 A jak se do toho všeho zamíchal pan Goldoni? Je to prosté. Je to takový oslí můstek. Vždy, když je potřeba na nějaké jídlo hodně cibule, vzpomenu si na divadelní představení Goldoniáda Činoheráku v Ústí nad Labem, které jsem viděla několikrát v době, když jsem chodila na gympl. Pokaždé to bylo trochu jiné, ale skvělé a jednou se to "zvrhlo"  tak, že se celé představení protáhlo o dobrou půlhodinu. Diváci brečeli smíchy, herci taky skoro brečeli smíchy, od smíchu se vám začalo dělat až špatně a na jevišti nebyl nikdo, kdo by chtěl momentální improvizaci zastavit, neb se do ní přidali skoro všichni účinkující. Zmíněnou scénu jsem našla na internetu a tak, než budete číst dále, se na ni podívejte. Určitě vás pobaví, stejně jako mě i po těch letech.