sobota 4. června 2011

růžičko růžová, nádherně voníš, skvěle chutnáš

růže stolistá (R. centifolia)

Mám ráda botanické (přírodní) růže. Jsou krásné, nádherně voní a dají se z nich připravit rozličné pochutiny - zavařeniny, želé, likéry, sirupy a čerstvými  okvětními lístky ozdobit salát nebo dort.
Růže jsou jedlé všechny, ale na zpracování se používají ty hodně voňavé, aby se se dala jejich vůně přeměnit v chuť.


Na zahrádce mám růži stolistou, která se hojně používá s růží damascénskou na výrobu růžového oleje (při výrobě oleje ještě vzniká růžová voda). Ještě jsem si zasadila galskou růži, která je taky pěkná a měla jsem růži damascénskou dvoubarevnou, ale ta mi vymrzla a já ji již několik let nemohu sehnat.

Rozhodla jsem se, že se pustím do růžové zavařeniny, respektive do růžového želé, což se jevilo jako celkem nenáročná zavařovací činnost. Oškubete květy, přidáte vodu, cukr, citrón a nalijete do sklenic. Květy by se měly trhat za kuropění, ale to jsem tedy nezvládla. Lítat po zahrádce v pět nebo šest hodin ráno, to tedy ne!


Nakonec jsem květy natrhala ráno kolem deváté, opláchla je, nechala okapat a začala připravovat okvětní lístky. To je asi ta nejhorší práce. Musíte z lístků odstranit takovou tu bílou část, kterou je lístek "chycený" ke stonku.


Začala jsem otrhávat lístky a odřezávat bílé konce a za chvíli jsem myslela, že to vše vezmu a vyhodím na kompost. Vlhké lístky se lepily na prsty a vůbec to byla příšerná práce (už se nedivím, že je kupovaný růžový džem docela drahý). U třetího květu jsem zkusila metodu odstřihovací - levou rukou vezmu pár lístků, vytrhnu je a odstřihnu bílou část nůžkami. A hle, šlo to o dost líp!


Když překonáte tuto přípravnou část, je to už  "procházka růžovou zahradou". Máte plnou misku růžových plátků.


Teď by asi bylo na místě, uvést poměr potřebných surovin. Ten se odvíjí od množství otrhaných růžových lístků. Já jsem je sypala do půllitrové odměrky. Naměřila jsem něco kolem 1 3/4 litru, počítala jsem to na 1 1/2 litru lístků.
  • 1,5 l okvětních lístků
  • 1,5 l vody
  • 1,5 kg cukru
  • 3 polévkové lžíce medu
  • 3 citróny, použít šťávu
  • asi 1/4 čajové lžičky kyseliny citrónové, přidat před koncem vaření
  • 6 hřebíčků (nemusí být)
  • pár snítek citrónové trávy (nemusí být)


Do hrnce jsem dala růžové lístky, vodu, citrónovou trávu a hřebíčky a čekala jsem, až se voda začne vařit, abych to pak vařila ještě asi 20 minut. Lístky postupně ztrácely barvu, až byly úplně světlé a voda měla barvu dosti divnou, takovou do zelena, a až se tam přidá cukr a bude se to nějakou dobu vařit, cukr lehce zkaramelizuje, .... Začala jsem si představovat, že to bude vypadat, jak zavařená močůvka. To přece nebudu moct někomu dát - želé z růži, které vypadá jakozavařený "enóna".
Nicméně jsem to nevzdávala a přidala jsem cukr a med a míchala, dokud se to vše nerozpustilo.


Vše se změnilo v okamžiku, kdy jsem tam nalila citrónovou šťávu. Tekutina začala před očima měnit barvu a najednou byla krásně narůžovělá a svět se zdál hnedle růžovější.
Teď nastává fáze pomalého vaření, dokud nezačne sirup rosolovatět. Trvalo to celkem dlouho (asi hodinu) a to jsem tam přidala v gáze zabalenou dužinu a pecky z citrónů (obsahují pektin), kterou jsem pak na konci vymačkala do želé. Přidala jsem ještě kyselinu citrónovou a povařila to už jen asi minutu. Za tu dobu sirup trochu ztmavl.


Želé se plní do sklenic stejně jako jiné marmelády - vymyté, v troubě nahřáté sklenice i víčka.
Zavařené růže má konzistenci řídkého rosolu. Nechtělo se mi to déle vařit, protože by to hodně ztmavlo, tím změnilo chuť a bylo by to i o hodně sladší.
Příště to zkusím udělat klasickou metodou - dle váhy dám požadované množství želírovacího prostředku , nebo použiji želírovací cukr. Myslím, že růžové plátky se do toho nemusí započítávat, protože těch 1,75 litru vážilo 95 gramů.

A jak růžové želé použiji? Budu je dávat na dochucení čajů, omáček, bezinkové limonády, v zimě do svařáku a zázvorového čaje, do bílého jogurtu, do tvarohu a taky se dá použít do dortových krémů. Upečete dortový korpus, naplníte ho krémem z tvarohu, šlehačky a růžového želé a navrch ozdobíte květy a lístky růží.

růžové želé
prosvícená sluníčkem

6 komentářů:

  1. Ahoj Ditko,růžové žele dělám každý rok pokud není moc mšic .Letos budou dobré ,používám jen želirovací cukr ,jinak jsem to nezkoušela,dávám ho v létě na domácí zmrzlinu.Daja

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Dajo. Příště to taky udělám z želírovacího cukru, bude to rychlejší. ještě mám galskou růži, která bude teprve kvést, tak to z ní možná zkusím. D.
    Ps: Nechceš se podělit o ten tvůj recept, pokud není stejný :-)) ? No, a ještě děláš zmrzlinu, to jsi dobrá. Já teda taky někdy ze zmrzlého ovoce.

    OdpovědětVymazat
  3. Dittu, růži máš překrásnou! A želé, to jsem kdysi dostala z UK, malinkatou skleničku tak chuť je opravdu jedinečná. Asi byla dražší, než jsem si myslela :o)
    Krásný večer, zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Heleno, to růžové želé asi opravdu bylo dražší a vůbec se nedivím - docela piplačka, hlavně, když neodhadneš množství květů a máš toho nůši :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Mám pro vás růžičky ještě tip. Nejlépe získáte šťávu z růží, když je dáte zmrazit a pak je rozmrazíte. Tomu procesu se říká lyofilizace a používá se jako šetrná metoda v kosmetice pro získání účinných látek. Šťávu pak můžete využít na výrobu želé, sirupů a především i při menším keři růže stolisté ji můžete efektivně zpracovat. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip, ale budu to moci vyzkoušet až za rok. Růže už je téměř odkvetlá.

      Vymazat