úterý 29. března 2011

zločiny z kuchyní


Asi by bylo vhodnější napsat do názvu příspěvku "zločiny z vývařoven a výroben", ale takhle to vypadá víc "dramaticky".
Část gastronomických zážitků - zločinů, které tu popíši, se stala víc jak před dvaceti lety. Některé někde určitě přetrvají dodnes, některé se vytratily a některé se objevily teprve v letech nedávných.
Možná se mnou budete souhlasit, možná ne a možná se shodneme jenom v něčem.

Vše, níže popsané, jsem zažila na vlastní kůži jazyk.

pondělí 28. března 2011

dušený divočák po toskánsku


Scottiglia di cinghiale, neboli dušený divočák je toskánská specialita. Obvyklá doba pro přípravu tohoto výborného pokrmu je na podzim, ale protože Toskánci scottiglia di cinghiale velmi milují, dávají si maso do mrazáku (a to je co říct), aby byla možnost si jídlo připravit i během roku.
Protože jsme měli ještě nějaké zbytky divočáka na mrazáku, bylo rozhodnuto. Bude toskánský dušený divočák.

neděle 27. března 2011

prolog


Tak jo, je 27. března, já mám svátek a začínám s kuchařským blogem. Někdo může podotknout, že jsem zaspala, že tahle módní vlna je tu dávno, a že se jenom opičím. Jo, je to tak a mě je to fuk.

Patřím mezi jedince, kteří kouzlo vaření objevili dosti pozdě a ještě je k tomu "dokopaly" televizní pořady. V mém případě to byl pořad BBC s Ainsley Harriottem před 9 lety. Bylo to vtipné a člověk měl najednou pocit, že vařit je snadné, a že nemusí v kuchyni strávit celý den, aby to za něco stálo. Bylo mi 38, byla jsem na rodičovské dovolené (nevím, proč se tomu říká dovolená) a vaření jsem nijak zvlášť neovládala. Tak jsem začala vařit dle receptů z pořadů BBC, ale i experimentovat a ne vždy s úspěchem. To by se dalo shrnout do dvou příhod se synkem (teď je mu 10). Ta první proběhla asi před 2 roky a po zavolání  "pojďte k obědu" slyším: " Tati, já to maminčino vaření zrovna dvakrát nemusím". V tomto případě šlo o experiment s pečenou zeleninou. Ta druhá se odehrála asi před 5 lety úplně beze slov. Upekla jsem čokoládový dort dle receptu mé kamarádky a nesla kousek našemu sousedovi. Synek to zmerčil, rozběhl se za mnou, a když uviděl, že ten kousek dortu dávám pryč z domu, rozplakal se. Tak nevím, ale párkrát se to povede a párkrát ne.